O NĚMECKÉM BOXEROVI

Je to zvědavý pes s kouzlem osobnosti, zároveň pes pevných nervů, stále v dobré náladě, čestný a zároveň především v mladém věku výrazně bouřlivý. Tato jeho divoká bouřlivost může způsobovat nedorozumění mezi psem a jeho pánem. Přitom je to pes, který touží potěšit svého pána a především v dospělém věku chce žít jen pro svou rodinu.
Boxer má velmi rozmanitou mimiku, a to nejen obličeje, ale i pohybu. Má milý, veselý a jiskrný pohled a měkké srdce. Poměrně snadno lze pochopit, co po vás boxer chce. Téměř o všechno si umí říci. Zároveň je to klaun, který má skvělý smysl pro humor. Je vždy připraven si hrát, pracovat či běhat. Jeho spontánnost může některé lidi unavovat, nebo dokonce i lézt na nervy. Proto to není v tomto ohledu pes úplně pro každého. Potřebuje trpělivého, klidného a důsledného pána. Pak se z něj v dospělosti stane perfektní partner i do nepohody. Pokud je výchova správně nastavena, nestane se z něj svéhlavý paličák, ale vyrovnaný, poslušný a chápající člen rodiny. Jestliže je s ním však špatně zacházeno, nebo nenajde-li boxer se svým pánem společnou řeč, jeho dobré vlastnosti budou utlumeny a naopak se objeví ty, které nejsou typické pro boxera, jako je nespolehlivost, zbabělost či dokonce nevypočitatelnost.
Jako štěně může působit nezvladatelně, divoce, příliš aktivně a potřebuje opravdu hodně zábavy a kontrolovatelného pohybu. Miluje hry s ostatními psy, kteří jsou laděni na podobnou vlnu. Rozdíl mezi jeho dětstvím a dospělostí je značný. Má-li štěně či mladý pes boxera málo pohybu a her, má tendence ničit zařízení bytu, či přeorganizovávat zahradu. Nejde o nic, co by dělal na truc, jen se zaměstnává podle svého. Samozřejmě si neuvědomuje hodnoty věcí, které svými zuby a drápy ničí, ani k čemu slouží. Chce se jen zabavit. S tím je i spojeno případné utíkání. Boxeři nemají tendence se toulat a už vůbec ne běhat za divokou zvěří po lese. Ovšem pokud se mladý boxer věčně nudí a zjistí, že největší dobrodružství jej čeká za plotem zahrady, kterou obývá, může začít mít tendence se toulat. Vše tedy pramení z toho, kolik je mu věnováno času ze strany jeho majitele. Jen opravdu zanedbatelné procento psů má toulání a útěky z domu zakotveny geneticky.
Boxer je především hravý pes, se stálou povahou. Hned tak ho něco nevyvede z míry a v dospělosti má vyrovnanou povahu. Jakmile překlene trochu problematický pubertální věk, stává se z něj nekomplikovaný, poslušný, spolehlivý partner, který nezkazí žádnou legraci. Vedle hraní, skotačení, skákání a běhání mají většinou rádi cákání a plavání ve vodě. Někteří si i vyhrají se zahradní hadicí. Majitel boxera však musí mít na mysli jeho zdraví a zejména mimo letní období pohlídat, aby jeho pes zbytečně neprochladl.
Jak již bylo napsáno výše, kromě přibližně prvního roku až roku a půl věku se chová v domě klidně a není hlučný. Nemá tendence zbytečně štěkat, i když jeho zvukový repertoár je rozmanitý. Štěňata a mladí psi neúnavně vnucují svému pánovi hračky nebo své běhací hry. Bez rozdílu věku se rádi sápou do tváře, olizují a "dávají pusinky". S oblibou skáčou po lidech i honí auta a cyklisty. Na toto krajně nevhodné chování je potřeba se zaměřit hned od štěněčího věku a nepřipustit, aby skákání po lidech cizích ani domácích stejně jako pronásledování dopravních prostředků se nerozvinulo, respektive aby se udrželo pod kontrolou v přijatelné mezi.
Hlídač, jak má být
I když je to přátelsky laděné plemeno, každého člověka za svého kamaráda nepřijme. Zejména psi - samci jsou v dospělosti k cizím lidem na oko nevšímaví, až nedůvěřiví a podezíraví. Někdy jim i déle trvá, než k určitým lidem, kteří již nejsou až tak úplně cizí, najdou cestu přátelství a důvěry. Přesto většina boxerů známé lidi bouřlivě vítá.
Celkově je boxer výborný hlídač. Je velmi ostražitý a neustále sleduje, co se kolem něj i v dálce děje. Každopádně ani při hlídání příliš neštěká. V případě potřeby vyniká velkou bojovností. Psi bývají jaksi ostřejší a tvrdší nežli feny. Feny jsou zase jednodušší při výchově a jako rodinní psi. Boxer je pes odvážný, dostatečně sebevědomý a nebojácný, vždy připraven bránit svého pána. Nebývá však ve své podstatě útočný, protože na prvním místě je u něj dobrosrdečnost a rozvaha.
Boxer a rodina
Je to typický rodinný pes, jenž si rozumí zejména s dětmi školního věku, se kterými je laděný na stejnou notu. Má v sobě ukrytu moudrou shovívavost, což se odráží zejména při kontaktu s malými dětmi. K celé své rodině je otevřený, přátelský a přítulný. Všude a ze všeho se raduje a tento šťastný pohled na svět dokáže částečně přenášet i na svého pána, jsou-li spolu sehraní. Boxer je nespoutaný, velmi spontánní, extrovertní a nebývá nervózní ani neohleduplný. Velmi se upíná ke své rodině, kterou nadevše miluje. Je citlivý na domácí náladu. Neustále chce mít přehled, kde se co děje, kde kdo je a co dělá. Chce být právoplatným členem rodiny a dělá všechno pro to, aby jím byl. U všeho chce být, do všeho strká nos, všechno chce vidět.
Velmi se váže na svého pána. I když je přítulný a často se zejména feny nechají rády pomazlit jinými lidmi, je svému pánovi věrný a totéž očekává od svého pána. Proto se může občas projevovat v různé míře z jeho strany žárlivost. Ve vážných situacích začne vystupovat sebevědomě a působí neohroženě.
Hodí se pro různě početnou rodinu, bezdětnou i s dětmi, se seniory či bez nich. Nic z toho není problém, avšak za předpokladu, že psovi bude poskytnuto dostatečné fyzické i psychické vyžití. Jeho pán musí být aktivní člověk, který najde každý den dostatek času na to, aby svého boxera zabavil, zaměstnal i tak trochu unavil. S přibývajícím věkem psa a velmi postupným ubíráním na intenzitě pohybu lze najít kompromis mezi nezničitelnou aktivitou boxera a vcelku snadno vyčerpatelného člověka, ale v mladém věku boxer nepřistoupí na občasné nicnedělání, aniž by svou nespokojenost s nevybitým temperamentem nedal patřičně najevo.
Zda si boxera může pořídit i začátečník, na to neexistuje jednoznačná odpověď. Asi nejvýstižnější odpověď zní ano, ale za předpokladu plného uvědomění si, jaké má boxer požadavky na dobrý život, za předpokladu trpělivosti a neuspěchání výcviku a výchovy, a v neposlední řadě v případě, že majitel je fyzicky aktivní člověk, v jehož životě a aktivitách je místo i pro psa. Je to sportovně laděný pes, který bude vynikajícím společníkem v podobně laděné rodině.
Boxer a další zvířata
Ve vztahu k ostatním zvířatům je boxer ve štěněčím věku hravý, v pubertálním věku ohnivý a v dospělosti většinou nevšímavý. Proto se musí ve výchově ke správnému chování při kontaktu s ostatními zvířaty přistupovat trochu odlišně s ohledem na věk boxera. Vždy pes musí být veden k tomu, že hra se nesmí přesmyknout k lovu, a že i hra musí mít nějaká pravidla, která budou vyhovovat všem zúčastněným. Musí být pod kontrolou a tak trochu řízená. Pes nikdy nesmí mít v mladém věku špatné zkušenosti a nesmí se naučit ani nevhodnému chování k dalším zvířatům. Výchova bouřlivého štěněte v tomto ohledu není rozhodně snadná, ale zároveň je nevyhnutelná. Jak se bude boxer chovat v dospělosti k ostatním zvířatům, zpravidla záleží na kladných a záporných zkušenostech v mladém věku. Lovecké pudy má boxer výrazně potlačeny, přesto snad není boxer, který by neběžel za utíkající sousedovic kočkou. Při správné výchově si boxer v dospělosti ostatních zvířat nevšímá a soužití s kočkou, papouškem či králíkem mu nečiní potíže.
Zpravidla dobře vychází s jinými psy ve vlastní smečce, avšak u některých jedinců, zejména psů - samců, se může stát, že se k jiným psům bude chovat dominantně. Někdy nemusí ani s rvačkou začít jiný pes. I boxer sám může být iniciátorem v možné šarvátce. Feny v tomto ohledu jsou podstatně méně impulzivní a na šarvátky pomýšlejí jen spíše výjimečně. Někteří boxeři jsou rváči díky špatné výchově, jiní mají silnou popudlivou dominanci již v sobě. V dospělosti se takové chování už velmi těžko "převychovává" či odnaučuje, a tak jediným řešením je naučit psa vynikající poslušnosti a zároveň se snažit těmto konfliktním situacím předcházet.
Výcvik není za trest, ale za odměnu
Boxer je schopný poslouchat všechny členy rodiny, i když nejvíc tíhnou k jednomu člověku. Dokáže se podřídit a přizpůsobit novým situacím, nestresuje a nevadí mu v případě dobré socializace žádné vzruchy. Proto je ochotný poslouchat v každém prostředí, ale pozornost udržuje těžko. Starší jedinci vůbec nemají potřebu odcházet od svého pána a chůze bez vodítka je u nich jakousi samozřejmostí. Neznamená to však, že ho nezajímá, co se děje kolem něho.
Jak již bylo psáno, problémem je, že boxer velmi těžko udrží svou pozornost k jediné věci. Jsou zvědaví a snadno se nechají rozptýlit. Při výchově a výcviku potřebuje cit, porozumění a zároveň důslednost a ráznost. Pozor. Ráznost nezaměňujte za tvrdost v zacházení. Potřebuje srozumitelné vysvětlování, co může a co ne a jak který cvik vypadá.
Je velice obratný, rychlý a mrštný skokan. Typickým psem pro agility. Protože mnozí boxeři rádi aportují, tito se hodí i pro hru s talířem zvanou frisbee. Jelikož je neobyčejně hravý, tak jej rozmanité cvičení baví. Velmi zábavný je dogdancing, a tedy i na tomto poli jsou boxeři schopni vynikat.
Bohužel dlouho trvá, než dospěje, a proto i výcvik trvá dlouho. Ne že by boxeři nedokázali pochopit jednotlivé cviky, ale rádi zkoušejí, jak ten který cvik vylepšit či zkreativnit. Pracuje rád a ochotně, ale majitel musí vědět, jak na něj. Musí si vzájemně porozumět a bez trhlin projít psí pubertou. Chce cvičit a je škoda, když mu to jeho majitel neposkytne. Boxer je sice ideálním rodinným psem, ale také zároveň pracovně-sportovním. Od počátku své existence zvládal všestranný výcvik, tedy jak poslušnost, obranu, tak i pachové práce - stopování. U nás byl známým pracovním plemenem, do 90. let 20. století byl hojně viděn na cvičištích psů. Přílivem nových plemen se dostával do pozadí a na poli oblíbenosti se ocitli psi, se kterými jde výcvik podstatně rychleji. Boxer opravdu potřebuje čas. Každý cvik má svůj čas. Boxer cvičí rád, ale ke každému dokonalému cviku musí dozrát.
Častá hra podporuje chuť cvičit. Zároveň utužuje důvěru v majitele a otevírá cestu k pochopení se navzájem. Někdy se může zdát, že výcvik poslušnosti probíhá příliš pomalu. Je to dáno jeho přílišnou hravostí v mladém věku. Zde je nutná trpělivost a nic neukvapit. Rozhodně se nedoporučuje cvičit jen sporadicky. Naopak, boxerovi vůbec nevadí, když bude nejrůznější cviky procvičovat několikrát za týden. A třeba i každý den, hlavně že se něco děje a není to stereotypní. Při pravidelnosti se dokonce boxer začne dožadovat cvičení a bude svému majiteli připomínat, "že už je čas jít na cvičák". Někdy může být výcvik mladého boxera na cvičáku s jinými plemeny trochu demotivující. Výcvik jednotlivých cviků trvá u mladého boxera déle než u mnohých jiných plemen, ale dožene je. Ba dokonce časem i předežene. Rozhodně se boxer nehodí pro lidi, kteří netrpělivě tlačí na podávání bezchybných výkonů v mladém věku. Při snaze rychle dohnat ostatní psy ve výcviku se může snadno stát, že se ztratí kouzlo pochopení a spolupráce mezi psem a psovodem. Následně výsledky budou stagnovat a k dokonalosti již nikdy nedojde. Je důležité zachovat příjemný temperament, chuť pracovat, chuť soutěžit. Přibližně do dvou let je to skotačivý neposeda, který rád zkouší trpělivost svého pána. Pak přijde zlom a ukáže se, že ta trpělivost za to stála.
Třebaže je v mládí rozpustilý, v dospělosti je to pracovní dříč. Vedle dobré poslušnosti má i velice dobrý čich. I výcvik ve stopování potřebuje trpělivost, vhodnou motivaci a časté opakování, ale na tomto poli je na stejně výborné úrovni i rychlosti výuky jako většina ostatních pracovních plemen. Díky tomu, že má rád rozmanitou práci a spolupráci, je velmi vhodný i k záchranářskému výcviku. Výcvik obrany je někdy trochu zdlouhavější, díky jeho rozjařenému chování a krátké a široké tlamě. Jedinou nevýhodu při výcviku boxera ve všech disciplínách je potřeba vidět v rozmanitosti počasí. Nedoporučuje se s boxerem cvičit, jde-li teplota nad 25 °C. A to žádnou z disciplín, ani jiný sport vyžadující fyzickou námahu. Na druhé straně je boxer také tak trochu zimomřivý. V zimě většině jedinců dělá problém lehnout na povel a zůstat ležet. Zpravidla na studenou, zasněženou či mokrou zem ani nedosedá. I kdyby byl ochotný tento chlad přetrpět, díky jeho krátké srsti a často téměř holému břichu by snadno hrozilo prochladnutí.
V dospělosti, po plném vývinu kostry, je vhodné psa naučit běhat vedle kola. Nejenže je do chovu zapotřebí provést test vytrvalosti, který se zpravidla provádí coby běh vedle kola na určitou vzdálenost, ale zároveň je to vhodným prostředkem, jak temperament psa a touhu po pohybu u něj uspokojit.
Péče o boxera
Péče o srst boxera je snadná, stačí jednou za čas překartáčovat a v době línání je vhodné používat gumovou rukavici, která dobře uvolněnou srst zachycuje. U některých jedinců probíhá přelínávání dvakrát do roka, u jiných je línání jaksi celoroční záležitostí. Záleží na teplotě okolí v místě jeho žití. Rozhodně to není pes vhodný k celoročnímu ubytování venku. Nesnese ani velkou zimu, avšak ani vedra. Proto je potřeba v letních měsících dbát na možnost stínu a dostatek vody k pití i svlažení.
Zajímavosti z chovu
Jistě je zajímavé, že kdo se nesetkal s boxery osobně víc než jen letmým pohledem na procházce nebo na výstavě, tomu nepřipadá boxer krásný ani nijak zajímavý. Naopak ten, který měl tu možnost pobýt a poznat jeho hravost a milé srdce, v něm spatří to krásné a začne se mu boxer líbit i po té exteriérové stránce.
Bohužel i boxer je plemenem, které zasahují módní vlivy, a to nejen co se oblíbenosti, ale také vzhledu týče. Nejvíce je to vidět na utváření hlavy, ale také mohutnosti, přičemž se standard v tomto po celou dobu nezměnil. Typ hlavy se nejlépe pozná při podívání se z boku - z profilu. Naopak ušlechtilost výrazu je zřejmá při pohledu zepředu.
Jsou-li pysky na tlamě příliš těžké a otevřené, při pití z nich ve velké míře uniká voda a celkově pes hodně slintá. Což, přiznejme si, není u rodinného psa drženého celoročně v bytě nic příjemného. Je potěšující, že někteří chovatelé se zaměřují ve svých chovech na potlačení tohoto neduhu boxerů. Navíc příliš svislé pysky a mnoho vrásek nedávají boxerovi ten správný výraz. Celkově zde platí a to zejména na hlavě - všeho moc škodí.
Ještě jedna zajímavá a zároveň důležitá informace pro začínající chovatele: žíhaní čistokrevní jedinci - homozygoti jsou dominantní nad žlutým zbarvením. To platí i pro černou masku k jedincům bez masky.
Psi a feny, kteří jsou zařazováni do chovu, musí absolvovat tzv. výkonnostní zkoušku. Ta představuje běh (zpravidla vedle kola) na 20 km za přítomnosti rozhodčího. Po prvních 8 km přichází první 15minutová přestávka. Jedinci, kteří vykazují zdravotní problémy, včetně psů s poraněnými tlapkami, jsou ze zkoušky vyloučeni. Následuje dalších 7 km a 20minutová přestávka, při které jsou zkontrolovány tlapky u všech přítomných jedinců. Na závěr zkoušení jedinci doběhnou zbývajících 5 km. Po ukončení celkového běhu, nejdříve však po 20 min., je prověřena ochota psa k práci, zpravidla cvičením poslušnosti na vodítku dle ZM bez výstřelu.
Z chovu jsou vyřazené feny, které rodily již dvakrát císařským řezem. V chovu se také sleduje vyšetření SA - spondylóza, HD - dysplazie kyčelních kloubů, ED - dysplazie loketních kloubů a OCD - dysplazie ramenních kloubů. V chovu boxerů můžeme vypozorovat dva druhy chovu: výběrový a kontrolovaný. Jedinci zařazení do výběrového chovu musí splnit výrazně náročnější podmínky k chovnosti.
Zdraví boxerů
Existují tři základní nejvýraznější onemocnění u boxerů. Jedná se o spondylózu, onemocnění srdce a rakovinu. Postižení spondylózou je měřitelné a v chovu je kontrolováno, aby nebezpečně postižená zvířata nebyla používána v chovu. Jedná se o degenerativní změny malých meziobratlových kloubů, často se vyskytující společně s kostními výrůstky na jednotlivých obratlích. Toto onemocnění mnohdy vede až k úplnému ochrnutí. Onemocnění srdce u boxerů se vyskytuje nejčastěji coby primární dilatativní kardiomyopatie, která způsobuje selhání srdce, anebo ve formě abnormálního zúžení hrdla aorty. Toto onemocnění postihuje štěňata. Výrazněji se také v chovu boxerů objevuje rakovina. Ta může být jak maligní, tak i benigní. Všechna zmiňovaná onemocnění lze řadit mezi dědičná, tedy geneticky přenosná. Bohužel výčet víceméně genetických onemocnění vyskytujících se u boxerů není tímto konečný.
Dále se u boxerů, obdobně jako u většiny ostatních plemen, objevuje epilepsie, torze žaludku a dysplazie kloubů kyčlí, ramen a loktů. Stejně tak von Willebrandova nemoc - nemoc krve. Ta je zřejmě úzce spojena s poruchou štítné žlázy. Mnohem méně, ale přece se u boxerů může objevit poměrně mladá nemoc, jako je progresivní axonopatie, což je degenerace motorických nervových vláken. Dále ve spojitosti s boxery je známý vředovitý zánět tlustého střeva, tedy histiocytární ulcerózní kolitida. Několik nemocí je také ve spojitosti s očima. Většina boxerů má povislé spodní víčko, ve kterém se snadno hromadí nečistoty, a pes pak hodně slzí. K vidění je jak entropium, tak ektropium, distichiáza, tak šedý zákal. U boxerů mají víčka těsně přiléhat, avšak ne vždy tomu tak je, zejména díky vráskám v obličeji. U mnohých boxerů je povislé víčko na hranici ektropia, které je dědičné. Je-li zarudlé oční víčko, červená spojivka nebo příliš výrazné či husté výtoky z očí, je potřeba vyhledat veterináře.
Boxeři jsou také velmi vnímaví na pyly a celkově alergie přenosné vzduchem. I u boxerů se objevuje neurogenní dermatitida. Jedná se o intenzivní a neúnavné olizování jednoho místa na těle (nejčastěji tlapky) až do rozsáhlých ran. Starší jedinci inklinují k nádorům, vředům a hypertrofiím. Někteří jedinci mohou mít problémy s dýcháním, zejména při vyšších teplotách, a téměř všichni bez výjimky dosti výrazně chrápou.
Zdánlivě banální se mohou zdát problémy spojené s ponecháním dlouhého ocasu. Někteří jedinci, zřejmě i díky kupíraci ocasů boxerům po dobu neuvěřitelně dlouhou - více než 100 let, mají citlivější konec k poranění. Boxeři plni nadšení vrtí velmi často ocáskem, kterým při své délce bouchají do nábytku, zdí, klece a všeho, co stojí v cestě. Snadno se pak vytvoří ranka zejména na špičce ocasu, a nejenže toto místo poměrně výrazně krvácí, ale i se špatně ošetřuje a hojí. Z toho důvodu se hodí spíš do větších bytů, byť jinak žití v méně metrážním bytě mu nečiní žádné problémy.
Dnes už asi mnohé lidi nepřekvapí, že se rodí i bílí boxeři, přestože se po desetiletí chovatelé snažili toto zbarvení vymýtit. Bílých štěňat se rodí poměrně hodně. Odhaduje se kolem 20 % z celkového počtu narozených štěňat boxerů. V některých liniích až 30 %. Nejenže bíle zbarvený pes neodpovídá standardu, ale může si ve vínku nést další problém a to hluchotu. Toto onemocnění není až tak vzácné, jak by se mnozí domnívali, ale ani běžné. Má-li pes alespoň nějaké barevné skvrny kolem uší a na hlavě, je vypozorováno, že tito jinak bílí boxeři bývají postiženi sporadicky. Největší skupinu postižených boxerů hluchotou tvoří zcela bíle zbarvení jedinci. U bíle zbarvených boxerů je také možná přecitlivělost na sluneční záření. Způsobuje to nedostatek pigmentu u některých jedinců.
I když se může zdát z výčtu nemocí, že snad není zdravého boxera, zdání samozřejmě klame. To, že existuje tak dlouhý seznam nemocí u tohoto plemene, je dáno tím, že chovatelé se nebojí o problémech mluvit, nic nezastírají a problémy se snaží řešit i jim předcházet. Což bohužel není u jiných početných plemen až tak běžné.
Toto plemeno se v dospělosti dožívá průměrně 8 až 10 let, starší psi jsou spíše výjimkou. Feny mají zpravidla početné vrhy se 7 až 10 štěňaty.
A jak by měl boxer vypadat?
Boxer je středně velký, podsaditý pes, kvadratické stavby těla s dobře vyvinutými plasticky vystupujícími svaly. Krása hlavy spočívá v harmonickém poměru velikosti tlamy a mozkovny. Tlama by měla být co nejširší a mohutná.
Hlava by měla být suchá, neměla by tedy vykazovat vrásky. Ovšem vrásky probíhající od kořene nosu směrem dolů do obou stran jsou naznačeny vždy. Při zvýšené pozornosti psa se však přirozeně tvoří vrásky na temeni hlavy. Tmavá maska se omezuje na tlamu a musí se zřetelně lišit od barvy ostatních částí hlavy. Hřbet nosu nesmí být přehnaně zamáčknutý do čela jako u buldoka, ale nesmí ani spadat. Nosní houba je široká a černá, velmi lehce vyhrnutá, s velkými nosními otvory. Špička nosu je poněkud výš než kořen nosu. Zuby - špičáky musí být postaveny co nejdále od sebe a musí být dobré délky, díky čemuž je přední plocha tlamy široká, téměř kvadratická. Se hřbetem nosu tvoří tupý úhel. Nahoru zahnutá část dolní čelisti s dolním pyskem označovaná jako brada nesmí nápadně přečnívat horní pysk, ale nesmí se ani pod ním ztrácet. Musí být při pohledu zepředu i zezadu dobře vyznačena. Řezáky dolní čelisti nesmějí být při zavřené tlamě vidět, stejně tak jazyk. Dolní čelist lehce přesahuje horní čelist a je lehce zahnutá směrem nahoru. Boxer má předkus. Tmavé oči nejsou příliš malé, ani vystupující, ani příliš hluboko uložené. Okraje víček musejí být dobře pigmentované - tmavé. Uši jsou přiměřené velikosti, ponechány v přirozeném stavu, nasazeny na nejvyšším místě temene. V klidu přiléhají k lícím a při vzbuzené pozornosti psa spadají s výraznou vráskou kupředu. Kupírování uší u nás bylo zakázáno ode dne 1. 7. 1993, v Německu už od roku 1987.
Krk by měl být značné délky, silný, svalnatý a suchý. Hřbet je včetně bederní partie krátký, pevný, rovný, široký a silně osvalený. Záď lehce skloněná, ploše klenutá. Hloubka hrudníku odpovídá polovině kohoutkové výšky, hrudník je hluboký a dosahuje k lokti. Dále je dobře vyvinuté předhrudí. Krátké pevné slabiny jsou lehce vtažené. Končetiny při pohledu zepředu a zezadu jsou rovné. Ocas je nasazen spíše výš a je ponechán v přirozené podobě. Kůže je suchá a pružná, srst krátká, tvrdá, lesklá a dobře přiléhající.
Barva srsti může být žlutá nebo žíhaná. Žlutá se vyskytuje v různých odstínech od světle žluté až po tmavou jelení červeň. Nejkrásnější barva však je někde mezi těmito extrémy, tedy červenožlutá. Žíhaná varianta má na žlutém podkladě (viz výše) tmavé nebo černé žíhání probíhající ve směru žeber. Základní barva a žíhání se musí od sebe navzájem jasně odlišovat. Běžná je černá maska. Bílé odznaky jsou povoleny, není jim přikládána žádná vážnost, spíše jsou v chovu upřednostňováni jedinci s málo bílými znaky. Nejsou však rozhodčími zatracováni.
Kohoutková výška psů se pohybuje mezi 57 až 63 cm a fen 53 až 59 cm. Hmotnost je u psů nad 30 kg a u fen nad 25 kg.
Za vady je považováno například: ukazování zubů nebo jazyka, přílišná slintavost, uši růžicově složené, volná kůže na hrdle, maska přesahující tlamu, příliš husté nebo jen ojedinělé žíhání, slévající se barvy, jiné barvy a zbarvení, u nichž bílá pokrývá více než třetinu těla. Uši a ocas byly a někdy i ještě jsou problémem, protože po dlouhou dobu byly kupírovány, a tedy nebyl upevněn jejich vzhled. A tak se stává, že jedno ucho má tendenci odstávat a druhé nikoli, a že ocas není zrovna v ideální pozici.
A na závěr, co napsal Karel Čapek o boxerovi?
"Vysloveně mužský pes je boxer, náhrada za bývalého bulldoga, silák s býčí šíjí a starostlivě varhánkovitou maskou, z níž jde hrůza, byť trochu neprávem; neboť je to většinou nevinná duše a dobrácké funidlo, pes naivní a měkkého srdce."

  SNAŽÍME NAJÍT DOMOVY PRO OPUŠTĚNÉ BOXERY V ÚTULKU NEBO TY, O NĚŽ SE MAJITELÉ Z JAKÉHOKOLIV DŮVODU NEMOHOU STARAT. POUŽÍVÁME TRANSPARENTNÍ ÚČET, ZE KTERÉHO JSOU HRAZENY PŘEVOZY BOXERŮ, VETERINÁRNÍ LÉČBA, KRMIVO, PŘÍSPĚVKY DO ÚTULKŮ A DALŠÍ POTŘEBNÁ POMOC. 

ZA KAŽDÝ VÁŠ FINANČNÍ PŘÍSPĚVEK BUDEME VDĚČNÍ A PŘEDEM ZA NĚJ DĚKUJEME.

Číslo účtu je 2401361308/2010 ib.fio.cz/ib/transparent?a=2401361308
facebook: www.facebook.com/pomocboxerum/
Instagram: www.instagram.com/pomocboxerum/